- Přečtěte si pohádku o malinkém štěňátku:
- Jak to kdysi dávno bylo, když se štěně narodilo.
- V malém domku blízko Brna, žila s pánem Janem jedna fena. Pán ji neměl příliš rád, nedával ji ani žrát.
Jednou z boudy jeho fenky, ozýval se štěkot tenký. Pán už křičí od vrat : máme sedm štěnat!
Jiní by se radovali a štěňata v lásce měli. Ne však tenhle Jan, byl to krutý pán. Nechci další chlupáče! Fence je div do pláče. Tak štěňata naložil a v tmavém lese odložil. Tma už bude za chvilinku, psíci hledají maminku. Je jim zima, mají hlad a tak začali se bát. Nerozumí vůbec tomu, proč je pán vyhnal z domu. Mech jim ustlal peřinky, místo feny-maminky. - Druhý den je houbař našel, do útulku s nimi zašel : budete se dobře mít, dostanete nakrmit!
V útulku je pejsků víc, nechybí jim skoro nic. Mají vodu, krmení, odpoledne venčení. Jejich srdce se však souží, po lidské lásce velmi touží.Vždyť pes patří k člověku, to platí už od věků...
A dny rychle ubíhají, štěňata se k světu mají. Ze štěněte je už psík, co dostal jméno Rexík. Jeho brášci, sestrřičky, mají nové páničky. Co by za to Rexík dal. Víte jak to bylo dál?
Z Rexe je už statný vlčák, z útulku chodí na cvičák. Přelézá tam překážky a vzpomíná na brášky.
Taky by chtěl k hodným lidem, co oplývají láskou, klidem. Chce být s lidmi kamarád, hlavně děti by měl rád. Rex byl pejsek nadaný, chytrý a přítulný. Dostal speciální výcvik, až přišel ten okamžik. Pro Rexe si přišli lidi, neváhali ani chvíli. Chtějí ho pro holčičku, malou smutnou Aničku.
Anička je dívka slepá a na pomoc stále čeká. Protože je nevidomá, musí pořád sedět doma.- Ale teď: Rex si pyšně městem chodí, Aničku všude vodí. Jsou to velcí kamarádi, co se mají stále rádi.
A tak malé srdce psí, velkou lásku si nosí. Rozdává ji na počkání, své nemocné malé pani. Ať už velcí nebo malí,všichni jedno přání mají.
I vy ho znáte zcela jistě - mít srdce na pravém místě...- Nuž, pohádka je pekná vec, ale realita býva iná...
-
- Prečo?
- Prečo človek človeku používa prirovnania ako: " ty sviňa, ty prasa, chováš sa ako hovädo, hyenizmus v ľudskej podobe - atd".
- Žiadne zviera sa nechová tak agresívne a arogantne ako človek, žiadne zviera neutýra svojho druha na smrť. Len človek, ktorý si hovorí "rozumný" sa takto príšerne dokáže správať ...
- Ó, akí sme úbohí ...
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára